Sumatra

Lake Toba

Po skoro pětihodinové jízdě z Medanu jsme se dostali do Parapatu. Z Parapatu jezdí loď na ostrov, konkrétně na poloostrov na ostrově jménem Tuk Tuk. Pro turisty asi nejzajímavější a nejnavštěvovanější část ostrova. Cesta Medan/Parapat vyšla na 40 000 IDR a loď na 20 tis IDR.Jezero sopečného původu je obrovské a místy hluboké i 400m. Na poloostrově jsme byli ubytovaní v Guesthousu, který si od místňáka pronajímá estonka. Parádní ubytování s výhledem na vodní plochu.
Na Tobě žijí Batakové. Nebo přinejmenším tam je ještě hodně znát otiskt jejich kultury. Stavby s lomenými střechami, usměvaví lidé, nezvykle čisto v porovnání se zbytkem Sumatry a parádní batacká kuchyně.
Půjčili jsme si tam skůtry a za jeden den objeli ostrov dokola. Jelikož jsme tam přijeli na období dešťů, tak nám skoro každý den alespoň chvíli pršelo. To se holt nedalo nic dělat. Jezdit v plá
štěnkách není žádná tragédie. Horké 
prameny jsme našli, ale spíš bych to přirovnala ke vřídlu v Karlových varech. Hodně sirnaté a zrovna místo na koupání to není. Spíš na ovonění.
Celý pobyt byl úžasná dovolená, která přišla v pravý čas.
 

Dobrovolnický program Gereen Life

 
O projektu jsme věděli už před odjezdem do JV Asie, ale rozhodnutí jestli se zúčastníme nebo ne padlo v podstatě až na poslední chvli. Někdy koncem ledna jsme se mejlem dotázali jestli můžeme dorazit a v únoru jsme dorazili.
Ve stejném termínu nás bylo zaregistrovaných 5. Sešli jsme se na letišti v Medanu a vyrazili na cestu. Autobus z letišti byl jednoduchý. Za 40 tis IDR autobus do Binjai. V Binjai jsme se chtěli najíst. Hned po zastavení autobusu nás chtěli naložit do "autobusu" na pokračování cesty. Vysvětlili jsme, že máme hlad a že pojedeme dalším. Nakonec na nás počkali. Nasedli jsme do auta, něco mezi minibusem a zastřešeným picupem. Místa oficiálně pro 9 lidí a jelo nás tam dokonce i míň než bylo sedaček, takže uplně v pohodě. Neudělali jsme dobře to, že jsme díky show, kterou nám celou dobu předváděli, nedomluvili cenu za cestu do Bohoroku předem. V mejlu jsme měli instrukci, že normální cena je 30 - 50 tis IDR a že určitě nemáme platit víc. Samozřejmě zkoušeli nejdřív 200 tis / os, pak že 100 tis, ale že níž to nejde. Díky tomu co jsme věděli, jsme byli neoblomní. Svitla mi myšlenka pár dní zpět absolvované cesty 5 hodin v buse za 40 tis z Toby. Začal se smát, že to bývalo a mám starou informaci. Pohled co jsem na něj vrhla spolu s informací že je to tři dny zpátky si za rámeček nedal :-) Navíc jsme byli veselá společnost a rozhodit jsme se nenechali. Ve výsledku jsme jim zaplatili 60 tis/os. Budiž, měli jsme velkou bagáž. Cesta trvala taky skoro 4 hodiny a ke konci už jsme měli v podstatě privátní dopravu. Kouření v autobuse už je standard, pohodlíčko pro kuřáky.
Do Bohoroku pro nás mělo dorazit auto a dovézt nás do 7 km vzdálené vesnice Batu Katak. Napsali jsme tedy Zuzce, že jsme na místě. Sms-ka dorazila až o pár hodin později a naštěstí jsme našli Zuzku dřív my a to v místní internetové kavárně. Místňákům spíš slouží jako počítačová herna, ale připojení na internet tam je. Chce to pevný nervy, ale jde to.
Nikdy si nezvyknu na to, že je možné jet pár kilomentrů několik desítek minut, ale je to tak. Následovalo pivečko v Green varungu za 35 tis IDR (varung = sámoška s krámochlastama bez chlastů, sedících u čaje/kafe/limči a hrajících šachy/karty/domino bez sázek, protože to je protizákoné).
Na okraji vesnice, za řekou přehrazenou lanovým mostem s prkennou podlahou, stojí Tygří dům. Nedávno dokončené zázemí Green Lifu u "civilizace". Třikrát týdně tam místňačka Dona (vdaná paní, které je cca 25 a měří cca 130 cm, nožičkama klinká když sedí na židli) učí angličtinu děti. Má velkou autoritu, musí mít na zvládnou třídu 40 až 60 dětí v různém věku a s různými vědomostmi. V Tygřím domě jsme spali první noc a dostali jsme první info co a jak. Druhý den dopoledne jsme se vydali na cestu do pralesa kde je kemp 2 (je blíž, ale novější). Normálně cesta trvá hodinu až hodinu a půl. Naše cesta byla dvouapůlhodinová. Pohybu v divočině si musí člověk přivyknout.
Prales je hlučný a plný všemožných zajímavých zvířat. Každý den plný zážitků.
 
......mooc toho k dopsání jest
 
 

Dobrovolnický program Blue Life

Po čtrnácti dnech v pralese jsme jeli přez noc do Sinkilu (přístav na pobřeží Indického oceánu) a následovala čtyřhodinová plavba na ostrovy Pulau Banyak. Rozptýlení nám poskytli delfíni, kteří chvilku závodili s naší lodí. Představa velkých delfínů je ale mylná. Byli to takový maličcí záprtečci. Víc než metr neměřili a ne, nebyli to mláďata. Zkrátka ťuťuňuňu delfíňáci.
Jeden by si myslel, že po tolika měsících na sluníčku už se nic nemůže stát, ale není tomu tak. Už cesta byla opalující zrádně, uplně jiná energie sluníčka. Už to je uplně blízko rovníku a ostrovy jsou naprosto pohádkové. Nemalou zásluhu má dobrovolňák. Místa jsou nádherný a navíc ještě čistý, což je naprosto geniální. Bývalo to o 30 pytlích odpadků (plastů) a my už jsme sezbírali jen kolem 8. Ještě jsme zvládli uklidit další dva ostrovy a díky osvětě která probíhá ve vesnicích, tak už nepoužívají tolik moře jako skládku. Bez plastů a nutnosti úklidu to nebude asi nikdy, ale když se místňáci naučí že odpadek patří do koše, bude se jim tam žít líp a svět bude o setinu promile lepší.
Ubytování na ostrove u Arila a jeho manželky. Maličtí lidi, vysocí nám pod prsa, ale elánu a energie na rozdávání. Pořád usměvaví a nikdy za celý svůj život nebyl Aril na pevnině (pevninu myslím Sumatru). Narodil se na jednom ostrově a pak přeplul na tenhle. Od té doby max. po okolních ostrovech a je to spokojený člověk. Z chatek výhled na moře a pár metrů od břehu začínají pestrobarevné korály s ještě prestrobarevnějšími rybkami různých tvarů a velikostí. Naprosto nepřekonatelná televize se zvukem praskání korálů a vlastním funěním do šnorchlu. Občas se člověk potopí aby se podíval na hlubší korál víc z blízka nebo sebere plastový kelímek zachycený u dna, ale takového odpadu je tam málo. Je to vlastně zábava a ne čištění.
Úžasné je, že to nejsou turisty moc objevené ostrovy. Žádné resorty plné turistů válících se na pláži... Ráj na zemi. Ostrov se klidnou chůzí obejde za hodinku a půl. Moře průzračnější než průzračné a teplá voda, ne tak jako na Ko Kradanu v Thajsku a to je jedině dobře.
Ráj na zemi!