Vientiane

Hlavní město Laosu. V hektičnosti Asie vůbec nepůsobí jako hlavní město. Člověk si spíš připadá jako v hodně klidném městečku nebo na roztahané vesnici s velkými budovami.

Autobusové nádraží je na okraji města a do centra je to cca 7 km. Když nás vysadil ráno autobus, prvotní plán byl dojít to do centra pěšky, protože proč jet s vlezlým tuktukářem. Hromadný, velký TukTuk jsme nestihli. V každé zemi potřebujeme jako první najít bankomat a vybrat. Nemáme místní měnu. Utrácet dolary za odvoz je škoda. Prošli jsme se tedy asi kilometr a zastavil nám autobus, MHDčko, který nás dovezl na autobusák v centru města (asi jen pro městskou dopravu). Cesta vyšla na 3000 KIP/os.

Město bank. Jinak se to snad ani nedá nazvat. Skoro neomylně, kterákoli vysoká budova je banka. Budovy, které jsou ve výstavbě a budou vysoké, tak budou bankami. Bankomat na každém rohu.

Ve městě toho není moc k vidění. Jsou tam dva velké chrámy v podstatě jsme je měli hned u hotelu, ani jsme nešli dovnitř (pro zájemce Wat Ong Teu a Sisaket Temple) Kus od centra je monument. Patuxay monument je obrovská stavba budící respekt. Skoro to vypadá, že je uprostřed parku alá kruhový objezd, ale je to "obdelníkový objezd". Hned u monumentu jsou dvě fontány a chodí tam hromada pánů s foťákem kolem krku a vytisklou "profi" fotkou. Mají vestičky s číslem a jen doufám že to není počet. Bylo tam i číslo 56 a to už by bylo hodně kontraproduktivní podnikání. Pro turisty ideální místo pro selfíčka.

Cestou k monumentu je možné jít kolem That Dam. Fotogenické místo. Je to "mohyla" co už má pár set let asi za sebou a teď slouží jako kruháč. Lepší být kruháčem než aby to kvůli silnici odstranili.

Hlavní město je hned u hranic s Thajskem. Hranicí je řeka Mekong. U řeky je velký park, příjemné místo. Je možné si tam zacvičit a protáhnout se na strojích, v čechách tomu říkáme seniorpark. Vzpomínkou na park je příjemné odpoledne, kdy jsme čekali na odjezd a neměli moc kde. Roztáhnout deku pod stromem a číst knihu. To nikdy neurazí. Trochu to kazí zvyk odhazovat odpadky kde jim upadnou. Sice se to snaží průběžně uklízet, ale hodně Laosanů chodí poobědvat do parčíku na deku. Podle toho to vypadá.

Ubytování jsme sehnali slušné asi na čtvrté zeptání v ulici "Rue Setthathilath", je tu toho spoustu - Syri 2 Guesthouse kde jsme poprvé platili 80 000 KIP/pokoj/noc s tím,že byla koupelna přímo v pokoji jen naše a pokoj byl s větrákem (bez klimy). Při druhé návštěvě jsme si vzali za 60 000 KIP/pokoj/noc místnost jen s postelí, větrákem a koupelna byla společná pro cca 6 pokojů na chodbě. Lépe řečeno 4 koupelny přístupné všechny pro těch 6 pokojů. Hotel nebyl rozhodně obsazený na plno, takže v podstatě byly i ty koupelny privátní. Wi-Fi na recepci nebo slabší na chodbě. Bohužel na pokoj nedosahla.

Tipy na jídlo pití. Mixok Inn je fajn kavárna se slušným připojením na internet. Na jídlo jsme chodili do ulice Chao Anou Road. Slušná cena a dobrý místní jídlo (bagety, nudle, rýže...)

Nemocnice. Asi bych to zařadila do katekorie zážitků. Díky infekci na lýtku, která se ne a ne vzdát a nechat nohu se zahojit, bychom nepoznali lékařství v Asii. Nemá to nic moc společného s tím, nač jsme zvyklí v Evropě. Čekárna připomíná spíš autobusovou čekárnu (asi bychom jí označili jako "zaplivanou a špinavou autobusovou čekárnu") a tam sedí paní, asi sestra a uvádí pacienty dovnitř. Základní vyšetření zvládá sama, když je potřeba změřit tlak nebo cukr. Uvnitř už je to lepší a jsou tam plentou oddělená místa kde ošetřují, vyšetřují. Víc popsat nemůžu, dál jsem nešla. Mě stačilo, že při čekání v čekárně vedle mě čekala uplně čerstvá maminka s miminkem v náručí. Takové to pomačkané čerstvé miminko. Každopádně návštěva měla hlavně ujišťující funkci. Je třeba čistit a brát Penicilin.