Phang - Nga

Jako všechno plánování/neplánování další cesty, tak i pokračování do Phang - Nga vzniklo z večerní myšlenky, že už není co dál v Trangu objevovat a je třeba se podívat dál. Zhlédnutí mapy, dotaz u hoteliéra jestli je možné se dostat do Phang - Nga, zabukování hotelu na booking.com a hotovo. Z Trangu každé dvě hodiny autobus za 175 THB/os do 200 km vzdáleného města Phang - Nga, ráno odjezd. Nebyl to obyčejný autobus, byl to karaoke autobus. Thajský pop je jedna stejná písnička za druhou!

Městečko je kousek od moře, ale ne až takový kousek aby se tam dalo dojít pohodlně pěšky. Celéé město na mě působilo jako trychtýř. Myslím v tom slova smyslu, že je to celé jedna velká rovinatá placka, ale kolem města se tyčí obrovské kopce... ne to není správný výraz.. spíš skály. Ne takové ty holé skály, ale obrostlé spoustou vegetace, která se na nich jako zázrakem drží a tím těm skalám dodávají spíš vzhled kopců. S odstupem času bych tu krajinu přirovnala trochu jako dětské pískoviště. Nejprv je pěkně uhrabané, ale postupně na něm děti upácávají bábovičky a sejným stylem se na té placce tady objevují skály, které si prostě jen tak trčí.

Ve městě jsme pobyli tři noci a během té doby jsme podnikli jeden skůtroden výlet a jeden pěší objevný den.

 

To si tak člověk jede na skůtru a najednou proti jdou dva sloni na silnici. Nedělám si srandu, takhle to vážně bylo. Jasný... sloni nebyli divocí a jeli na nich... kočí, řidiči? Stejně ale překvapí! Navíc kolem silnice jich najednou bylo víc. O místě jsme předem nevěděli a narazili na něj náhodou. O kousek dál bylo možné na slony nasednout a povozit se. Za dalších několikset metrů v říčce slony koupali. Je zvláštní podívaná na slona, když není v ZOO. Sice to není druh zábavy a atrakce na kterou by nás užilo, ale podívaná to byla fajn a nečekaná. Mimo jiné je možné si poblíž půjčit rafty a sjet si divokou řeku. Pro mě asi i lákavější zážitek než jízda na slonovi, nicméně kratochvíle spíš pro víc lidí. 

 

Kousek dál došel v jednom skůtru benzín. To sem sice nepatří, ale stalo se kousek od slonů... Poznámky o tom, že je potřeba si hlídat benzín, když se člověk vydává do národního parku, kde není benzínka na každém rohu si nechte od cesty... Ty skůtry většinou něco neukazují... Někdy rychlost, někdy stav nádrže. 

 

Zase žádné vstupné. Opakuju se, ale na takovouhle atrakci by se v čechách vybíralo tučné vlezné, všude by stály stánky a už nebudu pokračovat.

Podle plánku na začátku je zde deset stanovišť se zajímavými místy. Jsou to vodopády, jeskyně a další přírodní krásy. Bohužel to už dál po cestě není značeno. Voda je příjemná. Sice se člověk moc nezchladí, za to je ale čistá a plná rybiček různých velikostí. 

Ráno nám pan u hotelu radil, že na vodopády určitě jet až odpoledne. Ne že bychom se tím nějak řídili, ale přijeli jsme tam kolem poledne. Určitě je nejlepší tam jet ráno nebo dopoledne. Jako i jiná podobná místa se mi i tohle zd využívané hlavně pro to, aby si místní měli kde v klidu a příjemném prostředí sníst oběd a pod. Proti tomu samozřejmě nic, jen ž je tam potom víc lidí. Spojí najedení se s vykoupáním, proč ne. 

Čím jsme šli dál po stezce, tím lidí ubývalo a cesta začala být méně prošlapaná, ale pořád vedla dál. Napočítali jsme jen pár "stanovišt" a čekali jaká pecka bude ještě dál. Přes říčku jsme přešli několikrát a začlo stoupání. Pořád tam byla stezka, ale už dost zablácená. Vyšplhali jsme nahoru na kopec. Častokrát se skluzem po blátě. Mimochodem... bláto je tu takové to jílovité žlutočervené. Zpátky se nám stejnou cestou nechtělo, bylo jasné že by to jinak než po zadku dolu nedopadlo. Už jsme se dostali nahoru, tak to přeci musí být okruh... Nebyl! Když se kopec začal lámat

Byl důvod se vykoupat před peřejkami. Hodně bláta :-) Fotky nejsou, nebyla síla fotit.

 

 

Chrám s tradičním Budhou, stánky s občerstvením jak pro návštěvníky, tak i pro opice. První setkání s takovým množstvím opic. Sice taové ty malé opice, ale za to jich tam bylo. Nejdřív se člověk rád pokouká, ale krmit jsme je nechtěli a nevím jestli kvůli tomu nebo proč vlastně...Spáchalii na mě atentát! To si tak jeden jde ke stůtru a najednou rána do hlavy jako blázen, brýle letí na zem... větev...auuu!!

 

Mapka na začátku přírodní rezervace ukazovala zase asi deset míst, které stojí za to tam navštívit. Nebudu psát, že všechny byly krásné, protože jsme se dál než k číslu 5 nedostali a už i tak jsme zase šli pralesem a ne značenou cestou. Dostat se do stejné situace jako už ten den jednou? Nepřipadá v úvahu! 

Thajci mají v oblibě chodit jíst k vodopádům. Drží se sice na začátku, ale spojí oběd s vykoupáním. Proč ne... ale vážně u všech vodopádů je to stejné. 

Co bylo tady jiné než jinde, tak jsou tu přírodní hlubší místa za vodopádem. To sem láká mládež, která vyhledává adrenalin a skáčí z přilehlích skal do vody. Hodně efektní, navíc když se hecují a výskají u toho. Naše štěstí, ž jsme to viděli. Sama bych to neudělala a už samotný pohled byl zážitek. 

 

Objevení jeskyně připadlo naprocházkový den po městě a městský okruh tím začal. Jeskyně je u vodní nádže, kde právě rybařili dva kluci, tak osmiletí. Za dobu co jsme se tam motali nic nevytáhli, tak asi takové to dětské rybaření?

Jeskyně není nijak velká a ani nejde do útrob hory, kopce. Je ale jinak zajímavá. Jednak krásný pohled na vodní hladinu, rostliny probojující se za světlem, ale hlavně ty malby. Těžko říct, jestli vznikly jako turistické lákadlo nebo jsou původní. Třeba alespoň trochu staré... Každopádně je tam tolik kreseb, že je určitě na nějakou dobu na co koukat. Skoro zůstali "maskované", ale oko fotografa je objevilo!

 

Další v řadě chrámů. Před vstupem do areálu upoutal "plot". Píšu plot v uvozovkách, protože takový plot by měl nejspíš obr u své předzahradky (jediný příměr, který mě napadá... vážně velké plaňky). Vstup bránou odpovídající plůtku a za vstupem několik soch mnichů posazených do kruhu, něco jako kašna a před každým miska k obdarování. Vstup se neplatí žádný, naházela jsem tam cca 40 bathů. Pro mě zábava, i když jsem nic netrefila a popadalo to okolo, pro místní alespoň příspěvek. Kousek opodál je hlava draka, na venek to vypadá jen jako laciná atrakce na vyfocení se v tlamě a vhození příspěvku. Není tomu tak! Po vlezení do tlamy se otvírá tunel dál, prostě lezete drakovi do trávicího ústrojí. Je to neskutečně dlouhý tunel skrz draka. Podle mého odhadu je to dobrých 200m tunelu, který prosvětlují díry o průměru 10cm s výhledem do okolí, kde je vstup do pekla. Jinak bych to určitě nepojmenovala. Po projití vyleze člověk drakovi ze zadku přímo u jeskyně s mnichem. Mnich zrovna měl u sebe dvě ovečky a vypadalo to, že provádějí nějaký žehnací a uzdravovací rituál. Zajímavá podívaná, ale člověk nechce očumovat. Ti lidé to berou vážně a je to pro ně důležité. Cestou zpět se člověk mmůže podívat do očistce. To je právě to místo, které je vidět při procházení drakem. V sádrovém provedení je tam mnich/bůh se strážci, kteří rozhodují o vpuštění do ráje nebo uvrhnutí do pekla. Dál to pokračuje jen výjevy z pekla. Kam se na tohle místo berou muzea tortury. 

Za zmíňku určitě stojí i vyhlídka, možná spíš modlitební místo. Nahoru spousta schodů, ale výhled stál za to. Výhled do okolí teprve odhalí, jak je vlastně utvářeno. Je to zvlášní. Představte si placku, ze které sem tam vyčnívá strmá skála. Nevím jak to příroda dokázala.

 

Jedno z míst, kam se místní jezdí najíst. Pěkné to je, o tom žádná. Několik vodních ploch ohraničených sem tam skálou. Všechno upravené. Tráva posekaná tak akorát a palmy v tom správném rozsetupu. Pěkné to je, jen možná moc umělé? Překvapení byl kruháč, jestli to tak můžu nazvat, ale fungovalo to tak... Tunel vytesaný ve skale do tvaru kruháče.