Hua Hin

Hned od příjezdu je znát, že je to město s velkým turistickým ruchem. Do teď byla vzácnost potkat na ulici turistu a najednou je to jeden turista vedle druhého. Je to samozřejmě znát i na cenách. Tentokrát jsme ubytování nezamlouvali a zkusili hledat na vlastní pěst. To co jsme totiž našli na netu se nám zdálo drahé. Musím říct že pro tohle město to byla správná volba. Sice tip na ubytování byl, ale cestou jsme našli jiné. Ubytování v 21 GuestHouse se dá pořídit za 100,200,300 a 500 Bathů za pokoj. Rozdíly jsou v klimatizaci, společné koupelně apod. Původně jsme chtěli vzít za 200 na noc, ale za 300 už byla koupelna u pokoje, klimatizace,TV a WiFi je dostupná všude. Umístění je taky parádní. Je tu sice večer trochu rušněji v okolních uličkách, kvůli barům všude (asi měli v akci růžové zářivky nebo co). Ubytování je ale dobře odstíněno budovami v okolí a klimatizace to rozhodně trumfne, takže v pohodě. K moři kousíček a orientační bod je hotel Hilton se kterým jsme skoro sousedi.

Trochu sklamání je stravování. Večeři jsme řešili poslední dobou na Night Marketech. Samozřejmě i tady jsme se ho hned večer vydali hledat. Našli jsme, ale je suveréně nejslabší ze všech. Je to spíš o nalákání zákazníků do restaurací rozmístěných okolo, než aby se člověk najedl ze stánků. Zvykání na nízké ceny je rychlé, takže teď už se mi zdá přehnané za jídlo platit víc než 100 Bathů a i na to bych koukala „Tsss, drahýýý“ :-) přitom je to necelých 70 kaček a najezte se za 70 korun v čechách.

Začíná pomalu ale jistě sezóna, alespoň podle počasí. Sluníčko začíná pražit jako blázen a není už ani takové vlhko. Vůbec mi tu přijde tak... Evropsky. Moře už není zdaleka tak čisté jak bývalo jinde. Žádná špína, jen stejné jako Středozemní... kalné a ani ne tak teplé jako jižněji v Thajsku.

Výletění vesele pokračuje. Skůtry za 200 a jelo se.

 

Hutsadin Elephant Foundation

 

Pokud někoho užije na jízdu na slonovi, tak je to určitě pěkné místo a vyplatí se tam zajet. Bohužel tuhle kratochvíli nijak nevyhledávám a za 20 minut na slonovi dát 600 THB není uplně podle mého gusta.

 

Floating Market

Mělo by se jednat o trh, který se koná na lodičkách. Zaparkovali jsme skůtry a u vchodu zjistili, že vstup je 200 THB za osobu. Není to moc, ale na to, že si tam člověk určitě i něco koupí... Je to stylizované hodně do stylu zábavního parku mi přišlo. Je možné se kolem projet na minivláčku a co bylo vidět od vstupu, tak je to hodně jako parčík.

 

Pran Buri

 

Přehrada. Ničím až tak zajímavá, ale pěkné místo to každopádně je. Chvíli jsme jí hledali. Nějakým záhadným způsobem se dokázala schovat a trochu jsme si zajezdili. Odměnou bylo to, když se člověk dostane nahoru na hráz a zjistíte, že je možné si to dál pokračovat právě po hrázi. Místní tu rybařili. Čekali jsme vodní elektrárnu, ale minimálně na dohled jsme ji nikde nenašli.

 

Wat Huai Mongkhon

Je to modlitební místo. Přijeli jsme zase v nějaký méně frekventovaný čas, což je jedině dobře. Lidí bylo málo. V areálu je několik restaurací. Polévka za 30 THB a dobrá dost. V areálu je něco jako vodní nádrž nebo rybník. Kolem vodní plochy jsou altánky a mostky. Nedivím se mnichům, že se jim tam hezky žije. Všechny zábradlí mají udělaná rádoby dřevěné. Jsou to z betonu udělané kmeny stromů natřené na tmavou cihlovou barvu. Už jsem si na to zvykla a nepřijde mi to kýč. Je tu i několik uměle vytvořených vodopádů a kaskád. Z téhle přírodní části se dá po schodech dostat zezadu k obrovskému budhovi na podstavci. K němu se chodí modlit. Budhu hlídají pod schody dva jezdci na slonech s třemi hlavami a choboty. Samozřejmě jako sochy. V Čechách máme tříhlavé draky, tady jedou ve slonech.
 

"Jeskyně"

Jeskyně prozatím s nejzajímavější přístupovou cestou. Z hlavní silnice směrovka 700 m, kdy se jede po polňačce, do kopce a mezi kameny. Před vstupem je modlitebna, kde jsme dostali baterky na výpravu do jeskyně. Jeskyně není bohatá co do počtu krápníků, ale rozloha a jednotlivé sály jsou obrovské. Žije tam hodně netopýrů a podlaha je tedy pokrytá guánem. Po padacích zkušenostech to chtělo opatrnost.

 

Wat Khao Takiap

Výprava na tohle místo proběhla jako turistický výlet. Zařekla jsem se že to dojdu pěšky a pěkně po pláži. Leč jsem si myslela že je to blíž. Sedum a půl kilometru ukazuje ideální trasa, ale jelikož jsem šla tak 2 km po pláži a tím se i dost odchýlila, tak dejme tomu že 8km. Na vzdálenost kousek, ale to horko... 
Chrám je umístěný na skále. Je to takový "dvojkopec". Na prvním je vysoký Budha a další modlitební místa, o druhý kopec se dělí opice s mnichy nebo mniši s opicemi? Všude se šplhá do schodů, alespoň je to ve stínu.
Cestu zpět jsem už nechtěla jít pěšky, ale zvolila jsem místní hromadnou dopravu. Je to auto velikosti tranzita s přední kabinou a vzadu je stříškou zakrytá korba s lavicí v pravo, vlevo a k dispozici je mezistupeň pro nastupování s místem na stání. Něco jako mají popeláři na autech, jen je to se zbradlím. Jízdní řád není, tak jsem se s řidičem domluvila, že pojedeme buď za půl hodinynebo až bude mít alespoň 6 lidí na svezení. Lidi se nashromáždili pět minut před vypršením půlhodinky, pán to má v oku.

 

 

 

  

 

 

 

 

Vlakové nádraží

Patří mezi ta krásná. Žádné zaplivané malé nádraží. Nádražní budova je krásně barevná a zdobená. Jako ozdoba nádraží stojí za druhým peronem parní lokomotiva.