Malajsie

Měna RM = MYR = Ringgit vychází 1 RM na 6 Kč

 

1 Ringgit má 100 SENů - ano, konečně zase mince. Spolu s Thajskem jediné země kde jsme na ně narazili.

 

Malajština má spoustu slov přebraných foneticky z angličtiny např. Ais Krim, Teksi, Bas, Krimer, Kaunter, Sen (místo Cent) a jiné :-)

 

Město mrakodrapů. 

Po vžití se pod kůži jihovýchodní Asie jsou první okamžiky v Malajsii velkou změnou, ale strohý přístup zaměstnanců letiště - bez úsměvů není nejšťastnější předzvěstí a bohužel se to i potvrdí. 

Na letišti jsme si úspěšně koupili lístek na autobus do centra. Původně jsme měli za to, že je letiště nějakých 20 km,ale doletěli jsme na jiné, vzdálené cca 65 km od centra KL, takže nás ještě čekala hodinová cesta autobusem. Bus nás dovezl do centra a tam jsme přesedli do mikrobusu který nás zavezl před zabukovaný Guesthous (v ceně autobusu). Slušná služba a hodila se, protože jsme dorazili ve třičtvrtě na jedenáct v noci před ubytování. Tím ale skončilo naše štěstí. 

Příběh ubytování: Guesthous jsme měli zamluvený přes booking.com za 45 MYR, pokoj pro nás neměli. Ind se vymlouval a navrhl nám pokoj za 70 s klimatizací a vlastní koupelnou (coz byl rozdíl oproti původnímu pokoji) s tím že bylo třičtvrtě na 11 v noci a podpořil to argumentem že v okolí nenajdeme nic pod 70 MYR (mimochodem lhal, druhý den jsme našli v okruhu 400m dvě ubytování za 50MYR). Na jednu noc jsme tedy souhlasili. Zaplatili jsme a když už jsme se chtěli jít ubytovat, tak najednou, že ten pokoj budeme mít lepší v nové pobočce, s balkonem, velký pokoj a nové prostory že prostě ten pokoj tady stejně není k dispozici. Přešli jsme tedy cca 500 m, kde jsme zase čekali než se znovu domluvili a zavedli nás do špinavý díry bez okna, jen postel, koupelna byla společná. Unavení jsme byli, ale až tak ne. Ohradili jsme se, tak nás čekalo další čekání a další přechod do vedlejšího vchodu. To už alespoň vypadalo na novější prostory. Zavedli nás do maličkého pokoje, kde byla klimatizace i koupelna. Celé to trvalo hodinu a čtvrt. Ubytovali jsme se tedy o půlnoci. Špinavá malá díra. Ráno v devět už jsme odcházeli. Druhé ubytování jsme našli poblíž Jalan Petaling, vyhlášené ulice se suvenýry a "fejky". Rušnější místo, ale atmosféra parádní. Ubytování za 45 MYR se společnou koupelnou na patře a větrákem. Sice bylo teplo, ale atmosféra to vynahradila. Ve 4 patře kuchyňka a společenská mísnost pro všechny hosty, dobrý internety, na střeše terasa s posezením a panoramatickým výhledem na twinhouse a další mrakodrapy (hlavně v noci pěkně nasvícené). Navíc se nám povedlo pozorovat bouřku v dáli, takže super. Měli i divnohosta :-) U recepce byla válecí postel a na ní trávil dlouhé hodiny pán (ověřili jsme si, že to byl host)... jak ho popsat. Pedstavte si stoletého staříka s dlouhými šedivými, řídkými vlasy a vousy, co je samá kost a kůže. Většinou vyskytující se v divnosedu, který dával na odiv všechny chrupavky a kůstky v kolenou. Pán se celé hodiny a dny zabýval poustěním hudby a byly to kolikrát divnosongy. Prostě stařík co se celý den válí, poslouchá muziku a večer si zapálí brko co svět neviděl :-)

Městská hromadná doprava, myslím tím teď busy jezdí v KL zdarma. Jen nejsou pořádně označené zastávky, nikde není jízdní řád, na netu najdete hromadu různých map značících trasy, ale když se na nějakou narazí v reálu, tak neodpovídá žádné z nich. Pro turistu učiněný ráj. Využili jsme jednou a cesta se zdařila. Chce to ale sledovat na mapě v tel. kdy vystoupit a jestli autobus neuhnul ze správné trasy. Jezdí tu ještě další minimálně 3 druhy dráhy,které se různě proplétají, nadjíždějí, podjíždějí, občas jedou pár stanic po stejných kolejích a nebo se jedna z tras ke konci rozdvojuje a závisí na soupravě ve které sedíte, kam se jede. Je to sranda a prý horší než Londýnské metro. Lístky se kupují buď v automatu nebo u okýnka, zase závísí jak u které dráhy, každá má jiný princip. Koupí se lístek kam jedete a podle toho se platí, rozmezí 1 - 2,6 MYR, takže nic hrozného.

Co jsme viděli:

Odjezd z KL jsme uskutečnili autobusem. Den předem jsme si koupili lístky na autobus v 10h. Autobusové nádraží spíš připomíná menší letiště, má tři patra. Druhé patro je jídelní patro s modlitebnami, první patro je k zakoupení lístků na autobus a čekací místo a mínus jednička je odjezdová. Do mínus jedničky pouští půl hodiny před odjezdem autobusu, ne dřív. Dole je taky čekací hala a jednotlivé Gaty. U každých dveří je stoleček a tam před tím než vpustí k autobusu paní skontroluje lístek a jestli nastupuje člověk do správného autobusu. Působilo to velmi profesionálně. Zkazili si to až půlhodinovým zpožděním pro nás a tím, že předchozí autobus nejel vůbec, tak pasažéry nacpali do jednoho. Tím ztratil význam místenkový systém, ale co, myslím že jsme měli víc než luxusní místa v druhé půle autobusu, kde místo sedaček po dvou po stranách autobusu, byly sedačky  jednotlivě. Jedna řada po stranách autobusu a jedna uprostřed.

 

Jirky město je poznamenané holandskou koloniální architekturou. Na okraji Penangu je spousta fabrik, jeden si až vzpomene na Lovosice, ale nic tam nesmrdí a nekouří. Když jsme projížděli kolem 6 obrovské haly, začla jsem se bát co to bude za město,ale naštěstí se to po chvíli změnilo. Přímo George Town jsou malé dvoupatrové domky. Na pár dní se tam jít podívat není určitě k zahození ale nic konkrétního tam nehledejte. Zase hodně evropský přístup k životu s příměsí asijského.

Kolonáda kolem moře s výhledem na obrovský přístav, překladiště s jeřáby je příjemná. Koupání je možné, ale nevlezli jsme tam, nic lákavého.

V Penangu jsme kalkulovali Sumaterská víza a první den jak to bylo možné a vycházelo nám to s našimi plány na další měsíc, tak jsme odletěli z Mlajsie. Neříkám, že nemá nic co ukázat. Neskutečná města mrakodrapů, lidé žijí podobným stylem jako evropani nebo se o to alespoň pokoušejí s velikým vlivem Indů.

V George Townu, když jsme byli na večeři, najednou slyším češtinu. Dva češi, manželé, se tam ptali na ubytování. Nakonec jsme se dozvěděli že mají za pár dní namířeno na Sumatru a potkáme se na stejném místě. Svět je prostě malý :-)